Neznám Česko?

Většina z nás se hlásí k tomu, že nezná Česko a je pro zvýšení našeho pohybu za turistickým potenciálem Česka rozhodující jen velikost nabídky?

 

 

 

 

Neznám Česko – to tvrdí téměř 60% našich obyvatel. Patřím určitě mezi ně. Téměř každý týden se pohybuji někde v republice a stále objevuji pro mne doposud neobjevené. Také si uvědomujete, že při cestování využíváme takové ty tradiční cesty (mezi ně počítám i dálnice) a ve snaze se co nejrychleji přemisťovat z místa na místo vlastně nic nového nepoznáváme. Teprve až nám překopou oblíbenou silnici, zavede nás objížďka za humna. A přiznávám, že z tohoto důvodu mám objížďky rád. A doporučuji některým starostům, že objížďka může být pro ně počátkem rozvoje cestovního ruchu.

Prostor mezi jednáním v jednom a druhém městě využívám k přemístění a to samozřejmě ve snaze tam být co nejrychleji. Zkoušeli jste si někdy, jaký je rozdíl mezi sportovní jízdou automobilem a jízdou, při níž se kocháte krajinou? Zkusil jsem si to s vysokým zohledněním silničních pravidel. Byl jsem rozčarován, že na vzdálenosti 180 km jsem ušetřil jen 14 minut. Dost často cesta začíná a končí ve větším městě, kde ztratíme desítky minut na „červených vlnách“ a třeba při čekání na vysypání odpadků do příslušných vozů. A tak si nyní plánuji některé trasy i po vedlejších silnicích a konstatuji, že bývám na jednáních vždy včas a ještě se seznamuji s málo tradičními regionálními zajímavostmi. Mohu již přestat říkat to obecně proklamované „u nás je krásně“ a konkretizovat svá poznání o konstatování, že např. ve Lhotě u Kladna je skanzen, kde se pálí dřevěné uhlí. Je však pravda, že ten detail o pálení uhlí jsem si osvojil až při další cestě, kdy jsem do tohoto místa cíleně vyvezl i svoji rodinu. 

Před několika lety jsem téměř po dvaceti letech využil služeb Českých drah. Ani jsem netušil, jak je to zajímavý pohled na Česko. Již to, že první vlak přijel včas a také včas dojel do místa určení, mne překvapilo. Je fakt, že to bylo Pendolino a snad již nedá Jarku Nohavicovi příležitost k jeho propagaci písňovou formou. Ten vlak nejezdí pomalu, a přesto lze krajinu poměrně přesně sledovat. Takže se nedivím své kolegyni, že v oblasti Orlických hor, když jsme projeli Ústím nad Orlicí, vyjádřila údiv nad malebnou krajinou. A řekla: „Sem se zajedu podívat na dýl“.  A při cestě z Ostravy do Prahy jsme se vzájemně informovali o tom, kde už kdo byl a kde mám ještě rezervy.

Pokud jsem hovořil o Nohavicovi, ještě mi utkvěla v paměti věta z jeho písně o Ladově kraji. Nejen proto jsem se tam vypravil na pěší pochod krajinou barona Ringhoffera. Zkušenost s využití Českých drah jsem si zopakoval. Zase včas, i když čistotu z Pendolina jsem nenašel. Ale usměvavého průvodčího ano. Od té doby jsem získal i pár méně příjemných zkušeností se železnicí, před kterými mi varovali mí přátelé, ale nezanevřel jsem na ni. 20 km chůze po Ladově kraji mi možná pomohlo ztratit nějaké nadbytečné dekagramy z toho sezení v autě a především jsem zase uviděl krajinu z jiného úhlu. Krásné počasí, krásná příroda, pivo a pivovar ve Velkých Popovicích, seznámení se s životem barona Františka Ringhoffera a další pozitivní zážitky. Bohužel byly i negativní. Architektonická řešení některých „rodinných“ domků ve stylu podnikatelského baroka a dalších novodobých prvků nemají s jejich posazením do pěkné přírody nic společného. Nepatřím mezi „zelené“, chci svítit elektřinou třeba z atomové elektrárny a využívám prvky automatizace, ale že tu příroda byla před námi, zasluhuje trochu respektu a především zdravého rozumu. A chůze po silnici mi dala objevit, kolik drobné zvěře marně soupeří s našimi automobily při jejich překonávání.  A přitom jim vůbec o žádný souboj nejde. Platí to i o nás?  

Pokud se zdají tyto řádky pro vás nesourodé, tak bych chtěl tu červenou nit osvětlit. Zúčastňuji se mnoha diskusí nad hledání nástrojů pro rozvoj domácího cestovního ruchu. Jednou z bariér je prý nízká informovanost o tom, kde lze něco vidět a zažít. I to je výsledek šetření mezi našimi občany. Podle mne stojí za zamyšlení, zda překonání našich některých stereotypů by nebylo tou nejúčinnější propagační kampaní. Zda si jen nevytváříme alibi tím, že tvrdíme, jak máme málo času, místo abychom využívali svěřený čas i k dalšímu poznání a pak se se svými zážitky podělili s přáteli a ostatními. Nebo nám sníží společenské postavení přiznání, že se rozhlížíme kolem sebe, či že pojedeme na místo jednání po dosud nepoznané trase?

Za poznáním

 


 

Odkazy

 

Městská kola a oblečení na ně, aneb "Je důležité jak na kole vypadám a ne jak rychle jedu!"

www.fashionbikes.cz   

 

Česká chuťovka - láska na první ochutnání

www.ceskachutovka.cz